* pocit ztráty a deprivace související např. s absencí přátel, kamarádů

a dalších blízkých osob (rodičů atp.);

* psychosomatické problémy (spavost, bolesti břicha či hlavy); u dítě–

te může dojít k počůrávání, zvracení);

* přecitlivělost na vnímanou kritiku;

* vzdor a agrese;

* u dětí i regrese ve vývoji ­ dítě se stejně jako po delší nemoci může

vývojově vrátit o stupeň zpět (např. znova začne vyžadovat dudlík

nebo odmítá chodit na nočník);

* u dětí pocit odmítnutí ze strany „nových kamarádů“ či zažití šikany.

Děti často odmítají chodit v cizí zemi do školky, protože nerozumí ostat–

ním dětem a cizí svět se jim zdá ohrožující. Nastávají u nich příznaky výše

popsaného kulturního šoku. Stahují se do sebe, mohou mít psychosomatic–

ké problémy (jsou unavené, mají průjmy, jsou apatické atp.), reagují nepři–

měřeně či odmítají cizí autority. Více touží po pocitu bezpečí a přítomnosti

rodičů, hledají záchytné body toho důvěrného a bezpečného světa. Opět

musejí procházet stadii, která ve své zemi úspěšně zvládaly (odpoutávání se

od matky, vstup do školky, hledání kamarádů apod.). Pocit, že jsou odmítá–

ny, se může přenášet do chování odmítání či vzdoru. 

Zajímavým jevem je tzv. percepční obrana, která funguje jako urči–

tý obranný mechanismus a může nastat tehdy, pokud člověk nerozumí ci–

zímu jazyku. Percepční obrana znamená to, že jedinec nevnímá signály,

které by mohl chápat jako ohrožující. V tomto případě je ohrožujícím

signálem cizí řeč. Jde o situace, v nichž člověk tzv. nevidí a neslyší, aby

se nemusel vypořádat s negativními emocemi. Percepční obranu lze též

chápat jako zvláštní formu vyhýbání se tzv. kognitivnímu nesouladu (di–

sonanci). Jde o jev, který popisuje obecně lidskou tendenci věnovat více

pozornosti signálům, jež jsou v souladu s hodnotovými preferencemi

a postoji jedince, a méně těm, které jsou s jeho postoji a hodnotami

v konfliktu. 

Příkladem může být pobyt čtyřletého českého chlapečka v německé škol–

ce. Chlapeček odjel s matkou za svým otcem do Německa, kde měli nějaký

čas společně pobývat. Přestože trochu německy rozuměl, chlapec naprosto

odmítal tímto jazykem hovořit a uzavřel se zcela do své ulity. Nevnímal

a nereagoval, pokud se na něj mluvilo německy, reagoval jen tehdy, když

s ním matka či otec mluvili česky. 

91